Že se dá malovat různými barvami, to jistě znáte, ale dovedete si představit malbu omítkou?
Česká malířka Lucie Jindrák Skřivánková maluje pastovitými omítkami Weber |foto: archiv
Lucie Jindrák Skřivánková , malířka a absolventka atelieru Michaela Rittsteina na pražské AVU, si pro svá aktuální díla nazvaná BLACKOUT vybrala vskutku netradiční materiál - pastovitou omítku. Ano, přesně tu hmotu, která běžně zdobí fasády domů. A od těch vlastně zas tak daleko k umění není, stávají se přece často "plátnem" pro mnohé tzv. streetartové umělce. Lucie ale přenesla tento ryze stavební materiál na plátno skutečné a výsledek vás vskutku překvapí.
Umělkyně již delší dobu spolupracuje s laboratořemi značky Weber, výrobcem tohoto původně stavebního materiálu, a z tohoto netradičního spojení vznikají unikátní odstíny barev, kterými malířka pak tvoří místo na zdi domů přímo na plátno. Vedle toho ale speciálními omítkami vytváří i originální muraly – tedy malby na fasádách ve veřejném prostranství. Luciin rukopis můžete vidět třeba na sloupu známého pražského Tančícího domu na Rašínově nábřeží. Tato česká malířka známá svými plátny v pastelových tónech tentokrát ale přetřela svá díla na černo. Pod černočernou tmou se však stále skrývají původní světlé obrazy, které umělkyně také tvoří pomocí pastovitých omítek.
Lucie Jindrák Skřiváková | foto: archiv
V aktuálním cyklu BLACKOUT vytvořeném speciálně pro nedávno proběhnuvší výstavu v pražské galerii Karpuchina tedy Lucie své typické obrazy plné světlých pastelových tónů zcela překrývá černočernou barvou. Na míru míchané jemné pigmenty ale i přesto nenápadně prostupují navenek. Hutný stavební materiál tak získává pod rukama umělkyně křehkost, a tím boří mýty, že malovat se dá jen klasickými barvami.
Díky jedinečnému uměleckému vyjádření tak dostává jindy "jen" omítka zcela jiný rozměr. V tomto výtvarném cyklu pracuje Lucie Jindrák Skřivánková s různými druhy černé barvy. Jednou z nich je i „nejčernější matná barva ve známém vesmíru“, která má pohlcovat až devadesát sedm procent veškerého světla. Vznikla jako umělecká reakce na exkluzivní a kontroverzní smlouvu britské umělecké megastar Anishe Kapoora na používání Vantablacku, „nejčernější černé na světě“. Vantablack ale není tolik barva, jako spíš moderní nanomateriál, který téměř dokonale pohlcuje veškeré světlo. Britský umělec si na jeho použití před časem zakoupil výhradní práva a spustil tím lavinu reakcí v uměleckém světě i mimo něj.
Příběh černé barvy – od zapomenuté plechovky přes Londýn až na výstavu
A jak se z mírných harmonických obrazů plných pastelů stala temná plátna? Umělecké cesty jsou klikaté. Z náročné práce bez odpočinku Lucie jednou impulzivně zabarvila celý jeden barevný obraz načerno. Použila přitom barvu od Weber bez etikety, kterou měla v ateliéru již delší dobu. Tento obraz měl na jedné z minulých výstav umělkyně velký úspěch, u Lucie navíc černá barva přinesla potřebné uvolnění a dodala jí nový pohled na svou práci. A tak se začala černou více zaobírat. Na své strukturální obrazy využívá pastovitou omítku v pastelových odstínech jejich běžně prodávané paletynebo si mmíchá vlastní odstíny. Začala ale postupně pátrat po černé, kterou použila pro první obraz.
Tuto plechovku černé barvy bez popisku však měla již dva roky v ateliéru. Ve spolupráci s výrobcem barvy pro ni pak připravili několik vzorků černé, žádný však neodpovídal obsahu onoho tajemného kelímku. Nakonec tak Lucie poslala zbytek zapomenuté barvy a značka pro Lucii tuto černou barvu znovu namíchala. V mezičase však Lucie pátrala po černočerné dál – na internetu. Černou Anische Kapoora sice nezakoupila, ale získala z Londýna 97% černou. A tak obrazy vznikly kombinací londýnské černočerné, pohlcující světlo, s černočerným odstínem Weber.
foto: archiv