Rozhovor s vítězkou nultého ročníku festivalu šití Evifest

uvodni

 

Seriál rozhovorů s českými návrháři vznikl díky spolupráci s Evou Krestovou, majitelkou firmy Evi-látky. Na otázky Ilony Nebřenské však tentokrát odpovídá vítězka nultého ročníku festivalu šití Evifest Gabriela Krajňáková.  


Gábi, interview s tebou bude opravdu hodně speciální, jelikož nepatříš do dlouhé řady návrhářů, se kterými na tomto místě dělám běžně rozhovory. Jaké je tvoje oficiální zaměstnání?
Já jsem fundraser. Dělám v zemědělské firmě a pro její projekty získávám peníze z Evropské Unie. Jednodušeji řečeno, když stavíme nový kravín, já jsem ta, která na to sežene finance.


Tak abychom to dlouho netajily… Ty jsi vítězkou 0. ročníku Festivalu šití – evifest, který se pod záštitou Evi-látek, časopisu Burda Style a Czech Fashion Councilu konal od února do května. Čekala jsi, že uspěješ, a to dokonce na místě nejvyšším?
Já jsem ani nečekala, že se dostanu z více než 40 modelů do finálové desítky! Vůbec jsem si nevěřila. Bylo to pro mě obrovské překvapení.


Jak se vlastně dostane takový fundraser k domácímu šití?
Obvyklou cestou naší generace – šila mi maminka. Dřív toho moc nebylo, takže všechno šila podle Burdy, navíc byla samoživitelka. Chytlo to i mě samotnou a tajně jsem si také začala šít. Když se to dozvěděla maminka, trochu mi vyčinila, že je to strašný, a že tohle nemůžu nosit. To mě odradilo. Znovu jsem se k tomu dostala asi před pěti lety. Hlavně když jsem objevila Evi-látky a zjistila, že je z čeho šít… Dost jsem se naučila podle Burdy a jejich kurzů šití. Před pár lety jsem si dokonce podle těchto kurzů ušila sako.


Šiješ pro sebe i pro rodinu. Kolik procent tvého šatníku je ušito na míru?
Kromě sebe šiju pro své tři děti. Manžel to odmítá nosit. Určitě už tak 20 až 30 procent věcí v šatníku mám díky své vlastní výrobě. Sa­mo­zřejmě by bylo snazší kupovat si věci v konfekci, ale šití je ohromně vzrušující. Kaž­dé­­mu se určitě líbí mít na sobě něco originálního, něco, co jiný nemá. A ještě se potom můžete pochlubit tím, že jste si to vyrobili sami.


Podle čeho ses rozhodla k realizaci svého modelu, pominu-li splnění soutěžních podmínek festivalu?
Dlouho jsem sledovala, jaké jsou trendy. Dívala jsem se na internet na světové přehlídky, na facebookovém profilu festivalu jsem se inspirovala fotografiemi a videi. Potom jsem si udělala na hodinu volno a šla do Evi-látek. Chtěla jsem, aby mě nějaký materiál sám oslovil a věřila jsem, že mě model napadne přímo na místě. V obchodě jsem objevila krásný atlas a hned jsem věděla, že z toho musí být široké kalhoty. K tomu jsem dokoupila ještě hedvábí a pak už to šlo samo.

 

foto1

 

Jak dlouho ti trvalo model vytvořit?
Ušila jsem předtím tři halenky, ale až ta po­sled­ní byla ta správná. Pak jsem ještě vyráběla kabelku, která měla na začátku také vypadat trochu jinak. Myslím, že celkový čas byl asi měsíc.


Jednou z festivalových podmínek byla i kvalita prezentace modelu. Podle čeho jsi zvolila právě nádražní lokaci a koho jsi oslovila jako fotografa?
Oslovila jsem profesionální fotografku Lucii Píseckou, se kterou jsem spolupracovala již v minulosti. Lokaci nádraží jsem si vybrala proto, že jsem cítila, že se k modelu hodí. Barvy vagonů ladí s barvami samotného modelu.


Vyhrála jsi nákupní voucher do Evi-látek v hodnotě 5000 Kč, celoroční předplatné časopisu Burda Style a lístky na módní akce pořádané Czech Fashion Councilem. Vzhledem k tomu, že jsem z Evi-látek, musím se zeptat, už jsi u nás byla?
Část voucheru už jsem utratila a druhou část jsem si nechala na konec července na novou kolekci. Zřejmě si ušiju nějaký zimní kabátek.

 

evi